Výlet lodí na Bol - ostrov Brač (Jiří Kalla)

Když jsme se vraceli v úterý z Cetiny, tak jsme zaslechli, že se mezi sebou lidé od Katky baví o čtvrtečním výletu lodí na Bol. Tak jsme vznesli dotaz, jestli můžeme jet s nimi a za kolik. Katka nám řekla, že se zeptá, ale že asi za 160 kun na hlavu. Dala nám telefonní číslo a že jí máme večer ještě dát vědět, zda pojedeme nebo ne.

Zlatni Rat

 

Stejně jsme nevypluli načas. Po vyplutí, někde uprostřed plavby nám donesli rakiju, a asi půl hodiny před doplutím na Bol nám sdělili, že se bude jíst. Tak nám na osm lidí donesli litr stolního vína, 1,5 pramenité vody z vodovodu v PETce od Jamnice (dole to samé dostali čtyři!). Pak jsme dostali 1 rybu, šufan zelí a dva kousky veky. Lukáš po jídle dosti hladově čučel, tak jsme šli ještě dolů, jestli nám dá rybu. Donesli jsme jich 5, tak jsme se rozdělili, jednu jsme dali jednomu účastníkovi zájezdu od Katky. Sotva jsme to stačili dojíst, loď přistávala na Bolu. Vystoupili jsme a Katka nám dala rozchod s tím, že se potom sejdeme u těch tří palem naproti. Procházeli jsme po Bolu až k výběžku Zlatni Rat. Tam byl zákaz psů, tak jsme se vraceli zpátky, na psí pláž. Dojem z Bolu? Odborářské rekreace z dob socialismu. Lidí a lidí, jak na Václaváku, samé slunečníky, no hrůza. Došli jsme na psí pláž, kde jsme zjistili, že i tam jsou lidi prasata a neuklízí po svých psech. Přímo na pláži bylo nasr.......o . Bylo tam přeježkováno, tak jsme se přestěhovali trochu dál a po asi půl hodině jsme to vzdali a šli se procházet po Bolu. Po odplutí jsme měli žízeň, ba přímo šlajsnu, tak jsem šel zjistit, co se dá vzít na pití. To už jsme pili i vodu Olíkovi. Ale ouha, už za peňažky. Tak jsem dal za půl litru jakési minerálky 10 kun (je to jejich oblíbená taxa snad za všechno) a šetřili jsme si ji až do přístavu. Pak honem k autu, kde jsme měli ještě další pití. Dojeli jsme se smíšenými pocity do Mali Ratu s poznáním – už nikdy Delfín z Omiše.