V úterý 14. srpna jsme se rozhodli, že pojedeme na Cetinu. To znamenalo opět do Omiše, zaparkovat na placeném parkovišti a vyrazit k řece. Narazili jsme na vcelku sympatického loďaře. Nejprve chtěl 70 kun za jednoho, sleva na studenty neplatí. Po troše smlouvání tedy slevil na 250 kun za všechny, ale za psa chtěl 100 kun. Hned však řekl, že si dělá srandu. Ale že musíme asi 20 minut počkat, že loďku má zamluvenou jedna cestovka, a že nás pak nalodí. Chvilku nám ještě vykládal storky z návštěvy u kamaráda v Ostravě. Ten měl pejska – westíka. No a našemu lodivodovi bylo líto, že pejsek nevidí, a tak mu ostříhal srst nad očima.

Původně jsme v neděli 12. srpna vyrazili na antické vykopávky do Solinu a pak na Klis. Sotva jsme však dojeli na parkoviště do Solinu, zjistili jsme, že je tam umístěna cedule „STOP psům“. Takže jsme se rozhodli, že vyrazíme na Klis, který jsme měli v plánu až později. Sluníčko pomalu začalo rozpalovat své paprsky, že z nás teklo. Zkrátka a dobře, zoncna rumplovalal a tak jsme zpocení jak „vrata od chlíva“ procházeli jednu z nejvýznamnějších pevností Chorvatska. U pokladny jsme při placení využili karty ISIC, takže místo 40 kun jsme platili jen 30, zato však bez bumážky.

Prvně jsme do Omiše vyrazili v sobotu 11. srpna. Bylo ošklivo a chladno. Na srpen a jih Evropy značně BRRRRRRRRR. Cesta do Omiše byla utrpením. Přestože Omiš je z Mali Ratu vzdálen pouze 5,5 km (na placené parkoviště u Cetiny), jeli jsme to pomalu hodinu. Kolona aut, která se pomalu pohybovala. Přesto nescházela slušnost řidičů, kteří bez emocí pouštěli auta vyjíždějící zprava i zleva do kolony.

Turistická obec Mali Rat se nachází ve střední Dalmácii asi 15 km jižně od města Split a 5 km severně od Omiše. Rozkládá se ve svahu nad mořem s krásným výhledem na největší dalmatský ostrov Brač. Pláž je přírodní oblázková, směrem k Omiši postupně písková, od silnice oddělená zelenými křovinami, každých cca 200 m jsou k dispozici sprchy s pitnou vodou a bistra s občerstvením. To platí jen vlevo (pokud tedy stojím čelem k moři) od přístupové cesty k apartmánům, vpravo sprcha není ani jedna a pláž je písčito oblázková.

Již ve středu odpoledne začala dovolená nakládáním a balením střešního boxu, tzv. „mrtvé tchýně“. Celá balící akce pokračovala ve čtvrtek 9. srpna 2007 v podvečer. Naložení kufru auta, potom přenesení zahrádky se střešním boxem a namontování na střechu auta. Vzhledem k tomu, že ze zahrádky vypadávaly nožičky, došlo k prvnímu šrámu na laku střechy auta. Ale úspěšně jsme naložili věci, odchytli kočku a psa a vyrážíme k jihu.

Jelikož jsme již několikkrát navštívili Chorvatsko a i v letošním září jsme měli objednaný hotel v Živogošče, napadlo nás, že si týdenní dovolenou prodloužíme ještě týdenním pobytem v Černé hoře. Ubytování jsme si zařídili po telefonu na doporučení z internetové diskuze, kde autor příspěvku popisoval prvotřídní ubytování v apartmánech pro 3 a 4 osoby za cenu 30 a 40 € v sezoně a mimo sezonu 6 € na osobu. Rovněž popisoval ceny v Černé hoře, které měly být lepší než v Bulharsku, prostě všechno za hubičku.