Dubrovnik je chorvatské přístavní město, které se nachází na jihu Dalmácie na úpatí vápencového pohoří, s jedinečnou okolní subtropickou vegetací a umělecky a historicky unikátními stavbami. Město mělo 43 770 obyvatel v roce 2001 a 49 728 v roce 1991. Absolutní většinu obyvatel tvoří z 88,39% Chorvati. Je jedním z nejvýznamnějších turistických center Jaderského moře. Dubrovníku se říká také perla Jadranu.

Z národního parku Krka jsme se vypravili na večeři do Šibeniku. Několikrát jsme projeli okrajem centra města a hledali místo k zaparkování. Hledali jsme parkoviště v přístavu, které před deseti lety bylo zdarma. Teď je všechno zpoplatněné. Nakonec se mi podařilo najet na parkoviště za 10 kun na hodinu. Přestože jsme byli v placené zóně, nepochopil jsem, jestli lze stát v zákazech, zda znovu platit v zónách parkování atd. Zmatky nad zmatky. Nakonec jsem někde zaparkoval a hledali jsme nějaké dobré místečko na večeři. 

Na neděli 19. srpna jsme si naplánovali cestu do NP Krka, kde jsme poprvé a naposledy byli právě před 10 lety. Po cestě jsme míjeli starobylé městečko Solin za Splitem, vyhořelé a shořelé lesy okolo Primoštenu a Šibeniku. V Primoštenu jsme si natankovali benzín a pokračovali dále. Směr na Krku byl velice dobře značen, až na několik směrovek ke konci, kdy směrovka rovně ukazovala na Nacionalni park Krka, doleva NP Krka – Skradin. Tak jsme se rozhodli jet rovně. Přijeli jsme, tak jako před deseti lety, na parkoviště, kde jsme si mysleli, že „zalepíme lupeně“ a pojedeme dolů. Jenomže za ty roky se situace změnila.

Když jsme se vraceli v úterý z Cetiny, tak jsme zaslechli, že se mezi sebou lidé od Katky baví o čtvrtečním výletu lodí na Bol. Tak jsme vznesli dotaz, jestli můžeme jet s nimi a za kolik. Katka nám řekla, že se zeptá, ale že asi za 160 kun na hlavu. Dala nám telefonní číslo a že jí máme večer ještě dát vědět, zda pojedeme nebo ne.