Když jsme dorazili k Amfiteatru, zjistili jsme, že celá oblast vykopávek má i jiné vstupy, kde není nutno platit vstupné a kde můžeme jít i se psem. Pro příště můžeme být chytřejší, jen najít vhodná místa na zaparkování. U amfiteatru jsme se nacpali fíkama, které byly nádherně slaďoučké a měkoučké. Jenže. Po chvíli mi začalo být tak zle, že jsem musel i několikrát navštívit toalety v Tusculu a po stabilizaci jsme odjeli zpátky do Mali Ratu.
Osada leží asi 6 km severně od Splitu. Předchůdcem dnešního Solinu bylo hlavní město římské provincie Dalmácie, Salona, též Salony (latinsky Salonae) a žilo v ní asi 60.000 obyvatel. Ta získala svůj význam hlavně díky své výborné poloze v širokém chráněném zálivu, uprostřed úrodného kraje, kterému poskytovalo ochranu před nepříznivými vlivy z vnitrozemí pohoří Kozjak.
Původně byla Salona střediskem ilyrského kmene Delmatů (též Dalmatů), v 1. stol. př.n.l. ji částečně kolonizovali Řekové. Po vítězném boji Caesara s Pompeiem, kdy Salona stála na Caesarově straně, získala jako už velké město status římské kolonie - Colonia Martia Iulia Salonae. Nejznámějším rodákem Salony byl Dioklecián.
Římské město mělo v době své největší slávy ve 3. stol. až 60.000 obyvatel. Po zrovnoprávnění křesťanství se stalo i sídlem biskupa, po vítězství křesťanství se stalo i významným střediskem nového náboženství a sídlem metropolity.
Opevněné město sice odolalo útokům Gótů a Hunů, ale zač. 7.stol. je vyvrátily hordy Avarů a Slovanů. Část obyvatel se zachránila útěkem do Diokleciánova paláce v dnešním Splitu, část uprchla na blízké ostrovy (především na Šoltu).
Chorvati, kteří se zde usazovali od konce 7. stol., si budovali svá sídla v sousedství při říčce Jadro, kde bylo později jedno z center nového chorvatského státu.
Po rozkvětu za chorvatských králů Solin postupně po staletí upadal, např. před 100 lety měl jen 500 obyvatel.
Město má ve své části při říčce Jadro, na ostrůvku zvaném Gospin otok - Ostrov Panny Marie (nebo též jen Otok) archeologické nálezy z období chorvatských králů. Byl zde postaven nový mariánský kostel, a to na pozůstatcích dvou starochorvatských kostelů. Při vykopávkách byl nalezen sarkofág chorvatské královny Jeleny (z r. 976) se starochorvatskými nápisy. Chrám je středem velkých církevních slavností za účasti desetitisíců poutníků. Zejména v této části je Solin pěkně parkově upraven.
Archeologický areál všech tří historických Salon stojí za návštěvu i turistům, kteří nemají k archeologii žádný bližší vztah. Pozůstatky starých Salon, a to jak antických, ale především starokřesťanských, jsou mimořádně zajímavé i pro laika. Vidět například hřbitov Manastirine s jeho působivými sarkofágy a náhrobky "in situ", to je na původním místě a v pravé podobě, to je mimořádný zážitek. A přitom ze Splitu je výlet do dnešního Solinu velmi snadný, bez auta i s autem. Motorizovaní návštěvníci jedou po staré silnici Split - Trogir a po pár kilometrech, již v Solinu, jim informační tabule a samy vykopávky ukáží, že jsou na místě. Parkoviště je přímo u archeologického areálu, u silnice, u starokřesťanského hřbitova Manastirine.


Antické město, jehož jádrem byla dnešní lokalita Glavičine, bylo obklopeno pevnými hradbami, které se zčásti zachovaly dodnes. Jednotlivé části města nesou latinské označení, v překladu staré město, východní a západní nové město ap. U nejstarší městské brány vedoucí z města na východ (byla to tzv. Caesarova brána - Porta Caesarea) jsou na severovýchodní straně vidět pozůstatky bazilik a o něco dále zbytky therm.
Možnost volného vstupu bez výběrčího je od Amfiteatru a Basilica Iuxta Portum.


Manastirine
Zbytky baziliky a hřbitova Manastirine představují nejdůležitější raně křesťanský komplex Salona, položený vně města. V severovýchodní části místa byly nalezeny pozůstatky vznikající od nejrannější historie Salony, datující se k  II. století před naším letopočtem. V  I. století našeho letopočtu se začalo římské pohanské pohřebiště rozrůstat do oblasti Manastirine, jak potvrzují dva z četných náhrobních nápisů sbírek seřazených a oplocených na hřbitovní parcele.
První známý křesťanský pohřeb, který se konal v pohřebišti, byl pohřeb biskupa Salony a mučedníka sv. Domnia, který přišel do Salony ze syrského města Antioch. Pohřeb se konal v amfiteátru Salony 10. dubna roku 304 našeho letopočtu, během Dioclecianového pronásledování křesťanů. Domniovo tělo bylo uloženo do klenuté hrobky (5), v blízkosti které křesťané ze Salony brzy začali pohřbívat své mrtvé.
Koncem IV. století byla postaveno jednoduché čtvercové stavení, pamětní kaple I, spojující hroby Domnia a jeho následníků v  biskupském křesle Salony. Zároveň byly stavěny soukromé kaple zámožných křesťanů, více vyhovující hrobům a sarkofágům. Pamětní kaple I je obklopena čtvercovými staveními s apsidami.
Koncem IV. století, během německých nájezdů, byl celý komplex částečně zničený, a později, v polovině V. století byla nahoře postavena velká bazilika se třemi hlavními chrámovými loděmi (42 x 20 m), s výraznou apsidou na východní straně. Pamětní kaple I a hrob Domnia byly přenechány presbytáři - svatyni (2) baziliky.
V IV. století byla bazilika rozšířena a zrekonstruována. Na západní straně byla přidána chrámová předsíň (3) s třídílným vstupem a vnitřek baziliky byl vybaven novým zařízením. V hlavní chrámové lodi, před příčnou chrámovou lodí, byl postaven uzavřený „schola cantorum“, poskytující prostor pro církevní sbor (4). Byla osazena nová mramorová oltářová přepážka zdobená lasturovými motivy, oddělující presbytář s oltářem a mučednický hrob od zbytku kostelu.
Počátkem VII. století byly jak bazilika, tak i hřbitov, pleněny a částečně zničeny. Kostel byl následně ještě jednou úplně zrekonstruován a presbytář byl upraven pro poutníky navštěvující hrob mučedníka Domnia.
Vznikl kolem hrobu prvního salonského biskupa, mučedníka sv. Domnia. Zahynul spolu se 45 dalšími mučedníky, občany Salon, kteří jsou zde rovněž pochováni. Před koncem 4. stol. n. l. byla tu postavena velká trojlodní bazilika, jejíž základy jsou patrné. Na tomto hřbitově byl identifikován i jednoduchý náhrobek tohoto světce-mučedníka. Svatému Domniovi je zasvěcena katedrála ve Splitu; její hlavní a oficiální zasvěcení, patrocinium, je mariánské, ale ani mnozí splitští občané o tom nevědí. Sv. Domnius - Dujam je současně i patronem Splitu a jeho svátek 7. května doprovázejí ve městě velké slavnosti.
Tusculum

Mezi hřbitovem Manastirine a někdejšími thermami (již mimo hradby) stojí tzv. Tusculum. Takto se nazývá dům. který tu byl postaven koncem 19. stol. pro archeology pracující na zdejších vykopávkách. O jeho postavení a krásnou zahradní úpravu jeho nejbližšího okolí se zasloužil významný chorvatský archeolog a konzervátor, někdejší ředitel Archeologického muzea ve Splitu, don Frane Bulić (1846 - 1934), iniciátor salonských vykopávek a sám horlivý archeolog. V Tusculu je jeho pamětní síň, pochován je v západní části hřbitova Manastirine.






Centrum raně křesťanské Salony je umístěno ve východní části města (Urbs Nova Orientalis), v bezprostředním sousedství křesťanského oratoria (Oratorium A) „1“, kde se tajně shromažďovali první salonští křesťané k modlitbám a seminářům. Byl to nejstarší kostel Salony, zvaný „domus ecclesiae“, a byl užíván od poloviny 3. století, od dob salonského biskupa Venantia. Oratorium bylo umístěno do lázní soukromého domu, jehož rozlehlá místnost byla přestavěna a přizpůsobena křesťanské liturgii. Místnost byla rozdělena přepážkou na dvě části: presbytář s půlkruhovou lavicí pro duchovenstvo a prostor pro shromáždění. Na jihu Oratoria A bylo další oratorium, Oratorium B „2“.
Po vydání Milanovy vyhlášky o náboženské toleranci v roce 313 našeho letopočtu bylo postaveno biskupské centrum na pozemku sestávajícím se ze dvou bazilik, baptisterium a biskupský palác. V době biskupů Symferia a Esychia začátkem 5. století byly vztyčeny dvě monumentální podélné baziliky, takzvaná zdvojená bazilika. Severní bazilika (Basilica urbana) „3“, zasvěcená Kristu, je největší bazilika se třemi chrámovými loděmi v celé Dalmácii. Jižní bazilika byla zasvěcena Domniovi a dalším salonským mučedníkům.
Obě baziliky měly běžné kryté atrium, chrámovou předsíň „4“ na západní straně. V 6. století byla postavena biskupem Honoriem II. monumentální bazilika s řeckým křížem (nákres „5“) na místě jižní podélné baziliky.
V  5. století bylo postaveno pravoúhlé baptisterium s  šestiúhelníkovou křtitelnicí (lázní) na severu zdvojené baziliky. Katechumen „6“, místnost pro náboženské vzdělání, byla umístěna na západ baptisteria. Podlaha byla zdobena mozaikou zobrazující dva jeleny pijící vodu a z veršů žalmů „SICUT CERVUS DESIDERAT AD FONTES AQUARUM ITA DESIDERAT ANIMA MEA AD TE DEUS“ (Jako dospělý jelen touží po tekoucím prameni, tak touží moje duše po trojici boží.). Pomocné místnosti: čekárna a šatna byly umístěny na východě baptisteria. V průběhu rekonstrukce a restaurace biskupského centra baptisteria „7“ byla dána křtitelnici osmihranná forma se zformovaným křížem .
Biskupský palác, episkopát „8“, byl umístěn severně od baziliky „Urbana“ a zahrnoval velký počet místností, chránících jeho základy. Některé místnosti byly navrženy pro praktické využití, tj. pro hospodářské účely. Hlavní dveře „9“ vedoucí do paláce byly v Petrově ulici, nazvané po početných architektonických zlomcích nosného monogramu biskupa Petra.

The great city thermae / baths – termální lázně
Termální lázně jsou typickým výdobytkem římské civilizace, a proto představovaly nezbytnou část římské městské kultury. Byly dějištěm intenzivního společenského a kulturního života.
Zbytky mnoha jak soukromých, tak veřejných i lázní, byly objeveny v Saloně. Nejvíce dochované jsou takzvané lázně „Velké městské termální lázně“, postavené koncem 2. nebo začátkem 3. století našeho letopočtu ve východní části města. Budova je pravoúhlá obdélníkového tvaru se třemi souměrně uspořádanými apsidami na severu a jednou na východě.
Komplex termálních lázní dosahoval z jižní strany „1“ a v centru byl otevřený dvůr s přístřeškem „2“.
K severu byla sousedící podlouhlá místnost „3“, půlkruhový a zastřešený bazén, lázeň se studenou vodou, chladicí místnost. Nalevo byly dvě šatny „4“ a „5“ s lavičkami na sezení a otvory ve zdi na oblečení. Místnost k západu byla také využívána jako místnost pro masáže a mazání „5“. Místnost na konci s apsidou sloužila zároveň jako společenská místnost a cvičební místnost „6“. Napravo byla horká lázeň a sauna: parní lázně „7“, vlažná síň „8“, horká místnost k podpoře pocení „9“.
Salonské termální lázně byly vyhřívány obvyklým způsobem – by hypocaustics, tzn. podpodlahovým topením. Z místnosti s topeništěm, kotelny „10“, se horký vzduch vedl pod podlahami tyčemi a cirkulujíce mezi dutými keramickými trubkami, „tubuli“, ohříval místnost. Termální lázně byly jemně vyzdobeny, což je patrné ze zbytků fresek na zdech a zlomků mozaikové podlahové krytiny.
Dva křížové řezy v kamenných překladech na východní zdi parních lázní nesou svědectví o skutečnosti, že Městské termální lázně byly užívány jak v pozdní antice, tak i salonskými křesťany.
Velmi zajímavé jsou i pozůstatky therm, kde jsou dobře patrné a částečně dochované jejich jednotlivé části, včetně vytápění I když to nebyly hlavní a největší thermy, dochovaly se nejlépe ze všech salonských lázní.




Na této lokalitě se nacházejí pozůstatky salonské hřbitovní baziliky, zvané Bazilika salonských mučedníků. Byla postavena v polovině 4. století kolem hrobů pěti mučedníků, kněze Asteria a čtyř císařských pretoriánských stráží: Antiochianuse, Gaianuse, Paulnianuse a Teliuse, všech popravených v aréně salonského amfiteátru v dubnu 304 našeho letopočtu, během Diokleciánova posledního pronásledování křesťanů. Jejich těla byla zahrabána poblíž menšího pohanského hřbitova, umístěného vně městských zdí, obsahující uvnitř velký takzvaný severní salonské pohřebiště. Hřbitov se stal známý, ač začal existovat již v 1. století našeho letopočtu, právě od pohřbívání křesťanských mučedníků začátkem 4. století, kdy se stal znakem křesťanství.
Hřbitovní kostel byl postaven nahoře nad dřívější hrobkou v podobě baziliky se třemi chrámovými loděmi s výraznou apsidou na východ a během staletí podstoupil několik renovací a rekonstrukcí. Průčelí kostela je nakloněné a hlavní vchod byl na západní straně. Střecha byla nesena kamennými pilíři, které současně oddělovaly prostřední chrámovou loď od postranních. Svatyně „1“ zahrnující oltář a hrobku mučeníků byla oddělena od zbytku kostela oltářovou příčkou, vepředu které byla kazatelna (ambon). Podlaha baziliky byla na západní straně pokryta kamennou dlažbou, zatímco na východní straně byla dlážděná vícebarevnou mozaikou, zdobenou geometrickými a květinovými ornamenty ve formě koberce. Jeden z mnoha nápisů, které byly nalezeny, nese jméno mučeníka Asteria. Dvě pomocné místnosti, „prothesis“ – „2“ a „diaconicum“ – „3“, byly postupně postaveny blízko apsidy baziliky a externí zdi byly podepřeny.
V 6. století byl kostel rekonstruován a původní oltářová příčka byla nahrazena novou, obsahující pilíř s křížem a motivem břečťanového výhonku, do něho vyrytého. Blízko západní strany kostela byla přidána vzpomínková kaple „4“ a budova určená pro výrobu oleje a vína.
Na tomto hřbitově bylo možno nalézt různé typy hrobů – od prostých s amforami, přes „tegulae“, až po propracovanější klenuté hrobky, nesoucí rakev a kamenné sarkofágy.


Zbytky amfiteátru, monumentální budovy, postavené v pozdní polovině II. století našeho letopočtu, jsou situované v severozápadní části starověké Salony. Amfiteátr, postavený po městských hradbách, byl začleněný do systému městského opevnění. To bylo postavené na úrovni země, s výjimkou jeho severní strany která byla vybudována na přirozeném svahu kopce. Budova měla tři patra na jižní straně a jedno na severní straně. Vnější skořepina byla nesena masivními pilíři zdobenými polovičními sloupy. Je elipsoidní o velikosti 125 x 100 m. Aréna (165 x 40 m), prostor, ve kterém gladiátoři bojovali, byla ohraničená dlážděným a krytým koridorem (2).
Boje v aréně mohly být sledovány asi 17 000 diváky. Hlediště bylo rozděleno do tří řad, dvě nižší se sedadly a jedna horní pro stojící. Za dob Diocletiana byla nejvyšší řada kryta přístřeškem.
Přes tyče připojené na vnější skořepinu budovy mohla být celá plocha pokryta plátnem, chránícím před sluncem a deštěm.
Na jižní straně byla státní lóže (3) pro provinčního guvernéra a naproti čestná místa o pro městské úředníky (4). Bojovníci pochodovali na západ a východ. Zvířecí klece (6) byly umístěné blízko východní a západní vítězné brány. V centru arény byl otvor, průchod „Libitinae“ (7) vedoucí do podzemního koridoru, kterým byla odnášena mrtvá těla gladiátorů.
Na jižní straně amfiteátru pod hledištěm byly dvěma klenuté místnosti (8, 9) kde gladiátoři uctívali Nemesis, bohyni pomsty a osudu.
V aréně amfiteátru Salony ztratili první křesťanští mučedníci své životy. Během Diocletianových posledních pronásledování křesťanů v dubnu 304 našeho letopočtu byl Salonský biskup Domnio společně s knězem Asteriem na příkaz stráže popraven. Na památku svých mučednických křesťanů jim zasvětili pamětní kaple umístěné v bývalé svatyni Nemesis. Ve východní kapli (8) byly nalezeny zbytky fresek zobrazujících salonské mučedníky.
Počátkem V. století byly zápasy mezi gladiátory v amfiteátru zakázané, zatímco zápasy se zvířaty pokračovaly.
Zůstaly dochovány pouze části substruktur této monumentální stavby, stejně tak jako některé zlomky architektonické výzdoby a kamenných soch. Amfiteátr byl nejvíce mohutně poškozen během válek proti Turkům v 17. století, kdy ho Benátčané zničili ze strategických důvodů.

FÓRUM, DIVADLO A CHRÁM
Centrum starověkého Salonského veřejného a politického života, fórum (1) je umístěno v jihovýchodní části starého městského jádra. Bylo umístěno blízko jedné z hlavních městských komunikací (cardo maximus) – (2) do přírodní vyvýšeniny rozprostírající se ze severu na jih, ve tvaru podlouhlého obdélníku (45 x 70 metrů). Během vlády císaře Augusta byl na jeho severní straně postaven hlavní městské náboženské centrum, chrám „Capitolium“ – (3), zasvěcený božské trojici – Jupiteru, Juně a Minervě. Komplex Capitolium sestával ze tří samostatných architektonických prvků. Ústřední velká budovy čtvercového půdorysu se schodištěm byla lemován svatyní (model tetrastylové sloupové brány) na každé straně. Na severu fóra byla nalezeny pozůstatky městkých lázní (thermae) – (4), mající původ v ranném císařském období, zatímco radnice „curia“ – (5), postavení v 1. století našeho letopočtu, byla umístěna na východě.
Divadlo (6) bylo postaveno ve druhé polovině 1. století našeho letopočtu v bezprostředním sousedství fóra na západní straně. Bylo částečně vybudováno v přírodním svahu. Svými rozměry (65 x 58 metrů) se salonské divadlo řadí mezi středně velké budovy tohoto typu římského světa. Auditorium (cavea) – (7) bylo půlkruhové s dvěma řadami sedadel a mohlo by pojmout asi 3 500 diváků. Před auditoriem bylo půlkruhové orchestřiště (8) se sedadly rezervovanými pro nejvyšší činitele a významné občany.
Ve vnější skořepině hlediště bylo mnoho otvorů vytvořených a podepřených masivními klenutými pilíři. Na jeho severní straně vytvořily tři obdélníkové pilíře dvojitý monumentální vstup (9) do hlediště. Do divadlo se mohlo také vstoupit dvěma bočními vchody (paradoi – 10), vedoucí do orchestřiště a ke spodním řadám hlediště. Divadelní představení se konala na zvýšeném pódiu (pulpitum – 11) v popředí scény, jejíž průčelí bylo marnotratně spojeno s dekorativními architektonickými prvky. Uprostřed průčelí byl umístěn hluboký půlkruhový výklenek s hlavním vchodem – porta regia, vedoucím na jeviště.
Na jih od divadla byl chrám s tetrastylovou sloupovou bránou, jehož existence se datuje k ranému údobí a byla zasvěcená buď Dionysovi nebo Liberovi. Sestával se z náměstí a hluboké dvorany (pronaos) a průčelí mělo čtyři masivní soustředěné sloupce ozdobené korintskými verzálkami. Byl postaven na vysokém pódiu se schodišťovým přístupem, který byl později, když se stavělo divadlo, odstraněn. V průběhu konečného období stavby byla přidána na každou stranu chrámu zastřešená veranda.
Ve 2. a 3. století našeho letopočtu se fórum rozšiřovalo a byly přistavěny kryté verandy, zatímco byly Capitolinské chrámy byly rekonstruovány a rada obnovována. Za Dioclecianových dob bylo také divadlo znovu vymalováno a na jižní straně byla přidána krytá veranda. Ve 4. století se stala Salona křesťanským městem, čímž fórum ztrácelo svůj význam a úlohu jako centrum města.

CÉSAROVA BRÁNA – PORTA CAESAREA
Původní jádro města Salona bylo obehnáno zdmi a opevněním s baštami. Během vlády císaře Augusta byla postavena monumentální východní městská brána – Césarova brána.
Byla vybudována z velkých pravidelných kvádrů řezaných z namodralého místního kamene tzv. „opus quadratum“ speciální technikou. Na vnější straně byla brána lemována dvěmi osmiúhelníkovými věžemi. Ty byly primárně určené ke zpevňujícím účelům, ale byly také začátkem cesty, jedné odbočky vedoucí k Epetiu a dále jižním směrem, druhé vedoucí k provincii Dalmácie přes průchod Klis. Césarova brána měla tři vstupy: prostřední (1) pro povozy a vozovou dopravu, určený kolejemi viditelnými na vozovce, a dva užší postranní průchody pro chodce (2).
Podle rekonstrukce provedené F. Kählerem měla brána také dvě patra. Horní patro, bohatě zdobené soustřeďovanými polovičními sloupci se složenými verzálkami a otvíracími kloubovými okny, užívaných strážemi. Dekorace nižšího patra byly však méně propracované. Uvnitř Césarové brány bylo malé nádvoří „Propugnaculum“ (3), sloužící k obranným účelům.
Brána byla částečně užívaná pro umístění vodovodu. Na západní straně byl rozšířený vodní kanál, plnící „nympheum“ (4) umístěné na jihu brány, odkud byla kanalizační sítí zásobována stará část města vodou.
Jak se město postupně rozšiřovalo, ztrácela Césarova brána svoji funkci coby hlavní průjezd a stala symbolem vítězné brány. Během vlády císaře Constantina podstoupila Césarova brána rekonstrukci, byla vyzdobena novými dekoračními prvky obsahujícími část oblouku s popisem ztělesňujícím město Salonu.


Městské hradby
Stavba salonských městských hradeb zabrala několik století. Stará část města „Urbs vetus“ byla lichoběžníkového tvaru. Ten byl obehnán zdmi již ve 2. století před naším letopočtem. Zdi obklopující jádro starého města jsou nejzachovalejší na severu a jihu Césarovy brány. Byly postaveny z obrovských kamenných kvádrů s vnějším a vnitřním povrchem. Na severovýchodě hradeb byly nalezeny zbytky čtvercové šikmé bašty (2), zhotovené z pevných kamenných kvádrů.
Po vítězství ilyrských Dalmatů a v pozdějším období míru se začala postupně rozrůstat „Pax Romana, Salona“ mimo hradby. Během vlády císaře Marca Aurelia, kolem roku 170 našeho letopočtu, pod neustálou hrozbou nájezdů germánských kmenů Quadi a Marcomannů, jak západní, tak východní předměstí obehnáno zdmi a opevněno baštami (doposud bylo objeveno až 90 bašt). Ve průběhu stavby hradeb byly již některé z existujících staveb využívány, čímž se staly jejich nedílnou částí. Povrchová část zásobovacího vodního systému (vodovodu) - (3) byla postavena v západní zdi východní části města.
Amfiteátr byl také více včleněn do obranného systému v samotné cestě. Od tehdy byly hradby Salony prodlužovány od amfiteátru kupředu ze západu od městské brány (Porta Andetria) na severovýchod. Salona představovala podlouhlý eliptický tvar s osami kolem 1 600 m v západovýchodním směru a asi 700 m sahajíce od severu k jihu. Obvod hradeb byl přibližně 4 080 m. Hradby nebyly rovnoměrně široké, jejich šířka kolísala od 1,9 m do 2,5 m. Hradby byly při různých příležitostech postupně opravovány, v závislosti na bezprostředním nebezpečí války. Během vlády císaře Theodosia II. počátkem 5. století byly všechny bašty rekonstruovány, svědčí o tom vyrytý nápis do opevnění. Během byzantsko-gotické války v první polovině 6. století následovalo dobytí Salony byzantskou armádou, hradby začaly být opravovány, aby se zdokonalilo opevnění a obrana a k některým čtvercovým baštám bylo přidáno trojúhelníkové zakončení.


Pětiklenbový most
Na východě předměstí Salony, mimo hradby ohrazující staré město, tekl nejzápadnější zpětný proud Jadranu Urbs Vetus (starověké Salony). V 1. století před naším letopočtem byl překlenut pětiobloukovým mostem, podepřeným mohutnými pilíři. Byl vybudován z jemně ostrých kamenných kvádrů uspořádaných do pravidelných vzorců a spojených maltou. Most byl umístěn na důležité oblastní silnici

Copyright © O Chorvatsku.cz - vše co potřebujete vědět
Vąechna práva vyhrazena.