Omiš 2007 (Jiří Kalla)

Prvně jsme do Omiše vyrazili v sobotu 11. srpna. Bylo ošklivo a chladno. Na srpen a jih Evropy značně BRRRRRRRRR. Cesta do Omiše byla utrpením. Přestože Omiš je z Mali Ratu vzdálen pouze 5,5 km (na placené parkoviště u Cetiny), jeli jsme to pomalu hodinu. Kolona aut, která se pomalu pohybovala. Přesto nescházela slušnost řidičů, kteří bez emocí pouštěli auta vyjíždějící zprava i zleva do kolony.

Ale samé troubení. Nejprve jsem přemýšlel, co jsem provedl, komu zavazím. Až časem jsem zjistil, že troubí sami na sebe. Všichni jsou něčí známí, a tak se prostě jen zdraví.

   

Projeli jsme okolo obchodního centra STUDENAC, ale protože to byla naše první cesta, jeli jsme dál až na placené parkoviště s cenou 4 kuna za hodinu. Což není zase tak horentní suma. Když si vezmu, kolik zaplatím v centru Brna nebo Prahy, tak je to ještě levnější. Prošli jsme si Omiš, podívali jsme se okolo Cetiny, objevili ceduli na Flinstonovi a hledali cestu na Peovicu. Našli jsme a vyrazili nahoru. Cena za vstupné 10 kun za osobu. A to i za Lukáše a Davida. Po prohlídce Peovici jsme sešli dolů do starého města a procházeli úzkými uličkami, které jsou plné kaváren a pizzerií. Dokonce tam čepovali pivo Černá Hora půl litru za asi 18 kun. Procházeli jsme dál, podívali jsme se na písčitou Omišskou pláž a hledali zmrzlinu. Hned vpravo z kraje hlavní obchodní třídy, (myšleno od moře) jsme kupovali zmrzlinu za 5 kun , ale porce byla jako 3 kugle. Prvně jsme si dali po dvou kuglách a měli jsme problémy zmrzlinu sníst. Prošli jsme hlavní třídu, koupili jsme si žlutého (a fakt dobrého) melouna a kilo broskví. Šli jsme k autu na parkoviště a po přejití Cetiny jsme na kraji parkoviště našli jednu krásnou velkou broskev. Kdopak ji asi sebral. Nakonec jsme tedy měli jednu broskev navíc.

 

V Omiši jsme byli ještě několikrát, a to buď že jsme projížděli (Z Imotsky, pak na sv. Jure), nebo jsme jeli do Omiše cíleně při výletu na Cetinu, na Brač a potom ve čtvrtek 23. srpna před odjezdem utratit penízky. Na placeném parkovišti jsme parkovali ještě jednou, a to při výletu na Cetinu. Pak už jsme parkovali u obchodního centra STUDENAC, kde se za parkování neplatí. To jsem si i vyzkoušel tankování na kartu u benziny INA V Omiši.
Omiš je město s přístavem (6 tis. obyvatel) a oblíbené letovisko v překrásném ústí řeky Cetiny do moře (Cetina tu tvoří tzv. Omišskou soutěsku - Omiška probojnica), které přehradil moderní most. Omiš leží 26 km jihovýchodně od Splitu, 5 km od Mali Ratu. V Omiši je textilka a zpracovatelský průmysl, rybářství a zemědělství.
Průmyslové podniky v blízkosti (cementárna a další), které znečišťovaly ovzduší, byly v posledních letech přestěhovány nebo zrušeny. Blízko ústí Cetiny do moře je vodní elektrárna Zakučac.
Stará i nová část jsou od sebe zcela odděleny. Staré město Omiš pod strmými holými skalními útesy je městečkem úzkých uliček a malých náměstí. Západně odtud se táhne 1 km dlouhá písečná pláž. V jejím popředí se nachází široká mělčina, vytvořená naplaveninami řeky Cetina. Písečné pláže se táhnou též od osady Stanici k jihovýchodu. Nedaleké osady podél jihovýchodního pobřeží Stanici, Celina, Mimice, Marušiči a Pisak jsou vhodným cílem pro poklidný prázdninový pobyt a nabízí ubytování v apartmánech nebo soukromých pokojích. Území bylo osídleno již od pradávna. Zbytky římské osady Oneum leží ve vesnici Barák nad městem Omiš. Ve středověku byl Omiš opevněným městem pod chorvatskou nadvládou a neblaze proslulou pirátskou pevností. Pod nadvládu Benátek přešel uprostřed 15. stol. Zbytky pevnosti Starigrad (Fortizza) na skalnatém výčnělku nad městem pocházejí z této doby. Ve starém městském jádru se zachovala část středověké městské zdi s městskou bránou. Mezi několik barokních budov z 16. stol. patří kostel Sv. Ducha, farní kostel sv. Mihovil z r. 1629 s bohatou výzdobou a františkánský klášter. Renesanční dům obsahuje sbírku městského muzea. Na pravém břehu řeky Cetina (Priko) stojí prerománský kostel Sv. Petar z 10. stol., jeden z nejzajímavějších kostelů tohoto období v Dalmácii.

Přístav je vystaven větru bóra, který vane v silných poryvech z několika směrů. Vysoké vlny způsobují také jižní vlny. Uvázat loď můžeme u zahnutého přístavního mola s hloubkou moře 3 m.
Omiš je významné středisko cestovního ruchu, navazuje na ně oblíbená Omišská riviéra (od Omiše jihovýchodním směrem: Ruskamen, Lokva Rogoznica, Mimice, Pisak a další menší místa). Město je známo svou rozlehlou písečnou pláží. Omiš je také východiskem do působivého mohutného kaňonu řeky Cetiny.
Od Omiše na severozápad až k Stobreči se rozkládá Poljická riviéra (Poljička rivijera).

Historie a památky

 

Na troskách benediktinského kláštera postavili františkáni koncem 16. stol. klášter nový, k němuž později přistavěli školu pro budoucí kněze, tzv. ilyrský seminář (ilyrsko sjemenište).

Na skalách nad městem se tyčí pozůstatky někdejší pirátské pevnosti, tzv. Peovica – Mirabella, k nimž je možné vystoupit ze staré části města. Pevnost byla obtížná k dobytí a pamatuje kuráž a tvrdost pirátů z Omiše. Byla postavena na počátku 13. století na podklad Byzantského císaře Basilliuse (867 – 886), v následujících letech však byla podrobena četným změnám. Dnes z ní zbyla jen hranolová věž na skalách. Ve své pevnosti měli piráti i tajnou únikovou cestu, která jim umožňovala uprchnout před případnými dobyvateli.

 

Po mnoha schodech jsme vystoupali až nahoru. Zastavili jsme se na několika vyhlídkách a lezli dál. Z „půdního“ prostoru na věž vedl úzký žebřík. Bohužel, byl obousměrný. Takže byly a tvořily se fronty. A to jak směrem nahoru, tak i směrem dolů. Přestože průlez byl úzký, tak jsem se tam protáhl. Nahoře moc místa nebylo, kopule a okolo ochoz asi půl metru široký. Zato tam odtud byl krásný pohled na Cetinu, na ústí Cetiny do moře i na Omiš jako město.

 

Pozůstatky novější benátské pevnosti Starigrad (Fortizza) ve výšce 311 m.n.m. jsou mohutnější než tvrze Peovica. Z pevnosti je dobře viditelná zeď na mořském dně při ústí Cetiny, která zabraňovala větším (cizím) lodím vjezd do přístavu.
Město Omiš bylo ze tří stran chráněno hradbami, z nichž se však dochovala jen jižní městská brána s přilehlou částí hradeb a jihozápadní mohutná hranolová věž "Na Fošalu".
Barokní farní kostel sv. Michala (Sveti Mihovil) pochází z 1. pol. 17. stol. a byl postaven na starších základech. Má velmi cenné vnitřní vybavení, především obrazy Palmu ml. a dalších umělců. Hodnotná klenotnice. Blízko kostela muzeum (architektura, etnografie, historie). Blízko kostela je proslulý "Dům šťastného člověka" (Kuæa sretnog čovjeka) - název podle nápisu v nadpraží: "Děkuji Ti Bože, že jsem žil na tomto světě". Zajímavou skupiny vytvářejí dva kostely (sv. Rocha a sv. Ducha) a městská věž s hodinami (toranj za sat), která je současně jedním z průchodů do malebné horní části starého města.

Vlastní střed města tvoří hlavní náměstí, piazza, rozkládající se mezi západní a východní městskou branou. Hlavní ulice byla po staletí tzv. Fošala (na místě někdejšího příkopu), je však současně i hlavní tranzitní silnicí (obchvat města není), a tak se běžný každodenní život přenesl do sousední, resp. rovnoběžné ulice Kneza Kačiæa, lépe uličky kypící životem, s vinnými sklípky, kavárničkami, restauracemi, obchody.

Koupání

 

Příjemné úzké pláže z drobných oblázků však pokračují i dále na jihovýchod tak zvanou Omišskou riviérou, zahrnující malá místa ležící většinou přímo na pobřeží pod vysokými svahy: Staniæi, Čeline, Ruskamen, Mimice, Marušiæ, Pisak.

Autor: jiri.kalla@centrum.cz
             http://kalla.webpark.cz