V úterý 21. srpna, v den výročí osvobození ČSSR vojsky Varšavské smlouvy, jsme vyrazili do pohoří Biokovo, na nejvyšší horu, sv. Jure – 1762 m.n.m. Květě se sice nikam nechtělo, přesto jsme jeli. Oficiální průvodce MERIAN LIVE od Vasuta doporučuje výlet na horu sv. Jure. Když popisuje cestu, tak píše, že odbočit se má mezi osadami Makarská a Tučepi. Takže jsem se v Tučepi otáčel a vracel zpět do Makarské, protože mezi těmito městy není do hor žádná odbočka.



Odbočka je na poslední semaforové křižovatce před koncem Makarské. Takže jsem najel zbytečně asi 10 km. Odbočil jsem tedy do hor, směrem na Gornje Tučepi a dále na Vrgovac. Na ukazateli před koncem Makarské se také Vrgovac objevil. Jenže průvodce je průvodce.
Po několika kilometrech je odbočka doleva s ukazatelem NP Biokovo, sv. Jure. Odbočil jsem tedy doleva a hned za křižovatkou byla závora s vrátnicí. Po zaplacení vstupného 25 kun na osobu, opět ISIC karty neplatí, jsme vyrazili nahoru. Pomalu, ale jistě mě přecházel humor. Silnice úzká asi tak na max. 1,5 auta, sice pěkná asfaltová, ale mnohdy bez svodidel s propastí vedle.


Vystoupali jsme do místa Vrata Biokova, kde jsme se byli podívat na vyhlídku a na kapli. Zároveň jsme museli použít přírodní toalety, protože nás do místní „konoby“ nepustili.
Pak jsme pokračovali dál do hor. Výhybny po zhruba 300 – 500 metrech, couvá ten, pro koho je to výhodnější a bezpečnější. Tak jsme taky mockrát couvali. Při jednom couvání jsem začal o kámen rolovat nárazník, protože ten řidič z karlovarského kraje nepočkal, přestože výhybnu měl asi 50 metrů za sebou a musel mě vidět. Opravil jsem tedy nárazník, podběh hodil do kufru a pokračovali jsme dále.
Provoz byl značný (jako na „Václaváku“), a to nahoru i dolů. Když jsem na „Planinarské kuæe POD Sv. JUROM“ ve výšce 1594 m.n.m. objevil vlevo malé parkoviště, zajel jsem tam a zastavil. Květa, Lukáš a David pokračovali podle lan nahoru do 1762 metrů a já se připravoval na cestu dolů. Stejně by někdo musel u auta zůstat, protože Olík by se musel na tu cestu po kamenech vzít do náručí. A dál jsem jet už nechtěl. Když se po asi hodině vrátili k autu, vyrazili jsme zpět dolů. V jednom místě jsem narazil na polského burana. Přestože měl vedle sebe asi ještě půl metru volného místa, odmítal uhnout či sklopit zrcátko jako já. Nakonec, s maximální opatrností a koly cca 15 cm od propasti, jsem ho míjel. A taky s nadávkama v češtině. Mít staré auto, tak jsem ho asi schválně odřel, pořád mi ukazoval a řval, abych couval. Nad propastí se necouvá, ale to asi Poláci neví. Jinak všichni si vzájemně děkovali při uhýbání, kromě Poláků. Těch jsme potkali tři auta. Bylo to snad mých nejhorších cca 26 km, možná, kdyby ten provoz nebyl tak hustý. Pak už jsme bez problému sjeli do Makarské, přejeli přes světelnou křižovatku a zamířili do centra. Po zaparkování na parkovišti skoro v centru za 10 kun na hodinu jsme se šli projít na pláže a na trh. Opět lidí a lidí, opalují se a leží pomalu mezi stánky a k moři se skoro nedá projít. Koupili jsme kousek domácího sýra a mazali zpátky na apartmán.


Biokovo je nádherné pohoří, (36 km dlouhý a 9,5 km široký horský hřeben), které se tyčí v těsné blízkosti nad celou Makarskou riviérou. Na severozápadě jej odděluje sedlo Dupci od horského hřbetu Omiška Dinara. Na jihovýchodě se táhne k řece Neretva. Jeho holé vápencové svahy se strmě snižují směrem k moři, při úpatí se táhne úzký pás úrodné půdy s hustým porostem jehličnanů a středomořské vegetace. Přestože pohoří Biokovo stoupá strmě od pobřeží, je snadno dostupné. Několik značených turistických tras vede pohořím přes zdánlivě nepřístupná skalní úbočí. Nejvyšší vrchol Sveti Jure (1764 m. n. m.) je přístupný po zpevněné silnici. Doprava je zde povolena však jen od rána do setmění. Na vrcholu se nachází televizní vysílač. Vrchol byl pojmenován po staré kapli, renovované v r. 1646. Výstup na vrchol po značených turistických stezkách není náročný, poskytuje taktéž informační nápisy.
Tento park přírody uchvátí přitom snad každého, kdo se do něj vydá - ať už pěšky, na kole nebo osobním autem. Na rozdíl od jiných pohoří zde ale nenarazíte na žádné horské potůčky. Přitom zde vidíte spoustu malých políček, kde se pěstuje převážně zelenina a brambory. Díky zvláštní mastné půdě ale prý stačí, aby v létě jednou vydatně zapršelo a vláhy pro úrodu zeleniny je pak po celou dobu dostatek.
Proč se park přírody jmenuje právě Biokovo není dodnes úplně jasné - můžete si vybrat ze dvou výkladů. „Když stojíte nahoře, vidíte kolem sebe, ať se podíváte kamkoliv, převážně bílou barvu, a to čistý vápenec, ze kterého celé pohoří je“. Jednou z variant je tedy to, že svůj název má právě kvůli bílé barvě. Další výklad je odvozen od varianty bi-oko - jako dvojí oko. Tím jedním se díváte do překrásných hor a to druhé se může kochat výhledem na moře a ostrovy.
Nejvyšší vrchol Biokova Sv. Jure (1.762 m.n.m.), se nachází 25 km od Makarské. Až na vrchol byla poměrně nedávno vybudována silnice, která vede přírodním parkem Biokovo, který je přístupný od 7:00 do 20:00 hod. (noční zákaz je kvůli divokému kempování a nebezpečí požáru). Na silnici se v sezóně platí mýtné. Silnice nejprve stoupá lesem, za hranicí lesa se otevře výhled. Silnice nabírá výšku mnoha serpentinami, místy je bez svodidel. I když je bezpečná, je přece jen určena pro zkušené řidiče pevných nervů.
Po cestě na nejvyšší horu Biokova – Sv. Jure - se nabízí neuvěřitelné množství pohledů do hor a na krásné pobřeží Makarské riviéry a přilehlé ostrovy Brač či Hvar. Ten z výšky 1.762 m.n.m. je ale jedinečný. Severní strany pohoří jsou do výšky 400 metrů porostlé převážně buky, ve vyšší nadmořské výšce pak narazíte na biokovskou černou borovici. Ostatní svahy jsou čistě bílé.
Mísí se tu flóra středomořská s alpinskou a vnitrozemskou. Směrem do vnitrozemí se táhne šedobílý pustý kras s minimem vegetace. V desítkách velmi hlubokých krasových závrtů stěsnaných vedle sebe roste hustý bukový les. Tento úsek je bez výhledů na moře. Silnice vede ostrými serpentinami. Výhled se otevře až na vrcholu Sv. Jure (televizní stožár). Pohled na moře i do vnitrozemí je při jasném počasí a dobré viditelnosti nezapomenutelný.
Z Makarské lze vystoupit na Sv. Jure i pěšky, a to Rodičovou cestou (Rodiceva cesta) přes Horní Tučepi a sedlo Staza (987 m.n.m.). Cesta byla vybudována před sto lety. Výstup do sedla Staza je poměrně namáhavý, převýšení činí téměř 1000 m.
Pokračování na vrchol lze doporučit jen trénovaným vysokohorským turistům nebo horolezcům, nejlépe s horským vůdcem znalým terénu. Výstup se sestupem trvá minimálně 11 hod.
Na hoře Sv. Jure - druhé nejvyšší hoře Chorvatska - je od konce šedesátých let minulého století umístěn televizní vysílač. Těsně vedle něj pak uvidíte malebnou kapličku. O historickou památku se ale bohužel nejedná: kostelík je nový. Na místě, kde stojí vysílač, stála kamenná kaplička z dvanáctého století. Podmínkou pro stavbu vysílače bylo ji přemístit. To se ale nepovedlo, byla zbourána a pak byla vedle vysílače postavena tato nová. Dovnitř se ale můžete podívat jen na svátek svatého Jiří.
Kostelík tedy historickou hodnotu nemá - malé kamenné stavby, které jsou u políček se zeleninou, ale určitě ano. Jsou to dokonce jediné domky, které je možné v parku přírody rekonstruovat. Ovšem pouze za podmínky, že zůstanou kompletně kamenné bez použití jiných stavebních materiálů, a spousta rodin z Makarské je odkoupila od starousedlíků.

Copyright © O Chorvatsku.cz - vše co potřebujete vědět
Vąechna práva vyhrazena.