Dovolená Dalmácie 2008 (Jiří Kalla)

Na konci dovolené v roce 2007 jsem předběžně s paní Boženkou domluvil termín dovolené a cenu. Bylo domluveno 10 Є na osobu a noc. Ještě za celou dobu pobytu chtěla 30 Є za Olíka. Kočička byla zadarmo. Všechno bylo domluveno na 50 %. Okolo vánoc zvoní telefon a na druhé straně Boženka. Z jejího hovoru jsem pochopil jedno, že se synátor bude ženit a bude obývat NÁŠ spodní apartmán a že nám nabízí luxusní apartmán v prvním patře, ale je šestilůžkový. Na vše jsem odpovídal „DA“. Druhý den jsem vzal slovník a začal překládat dopis Božence s tím, že se raději budeme domlouvat e-mailem. Je to pro obě strany jednodušší.

Protože se Květě moc nechtělo, dostala k výročí a narozeninám Voucher na dovolenou v srpnovém termínu, původně na 11 nocí, posléze se rozhodla, že pojedeme na 14 nocí. Jedna z podmínek poukazu byla osoba řidiče a vozidla, které ji dopraví na pobřeží. Dále měla Květa slíbenu cestu po dálnici a možnost vzít si s sebou ještě dva další člověky, abychom mohli ten šestilůžkový apartmán obsadit. Nabídla tuto možnost Žolíkům a Ti ji přijali.

Během jara se domlouvaly různé náležitosti dovolené, mimo jiné cena a záloha. Boženka již vloni říkala, že ten luxusní apartmán je za 70 Є za noc. Nám že ho nechá za 60 Є za noc + 30 Є za Olíka. Na zálohu ve výši 100 Є mně poslala číslo účtu a banku. Měl jsem za to, že není v dnešní době problém zaslat peníze odkudkoliv kamkoliv. Ale ejhle. Ono to až tak jednoduché není. Naše GE Money banka tuto činnost neumožňuje. Kontaktoval jsem různé bankovní ústavy, ale všude mi na telefon sdělili, že u nich musím mít účet. Jedině Komerčka mě na telefon potěšila, že mohu přijít, přinést koruny a oni je bez problémů zašlou, kam potřebuji. 

Když jsem dorazil na náměstí Svobody do banky, zůstal jsem jako opařený. Infolinka mě pouze mystifikovala a nic z toho nebyla pravda. Až mi v jedné pobočce poradili zkusit WESTERN UNION, ti že doručí peníze kamkoliv do pár hodin. Poplatek nebyl až tak vysoký jako v bankách, takže jsem Boženku informoval o problémech a této možnosti. Ta ji nakonec zamítla s tím, že cenu zaplatíme při příjezdu. Což mě potěšilo a postupem času začaly přípravy na dovolenou.

Se Žolíkama jsme se párkrát kontaktovali, co a jak vzít s sebou a pak jsme se ještě domluvili, že nám poberou pár věcí, které se nám do auta nevlezou. Zároveň byla Žolíkům přidělena vysílačka pro kontakt na cestě.

Postupně jsme začali nakupovat věci s sebou a letos jsme s balením a chystáním potravy začali až v týdnu odjezdu. Ve středu jsme ještě nakoupili pár drobností, ve čtvrtek jsme dopoledne s Lukášem zaběhli na Zelňák pro zeleninu a v Brněnce u kostela dokoupili uzeniny. Poté jsem odjel umýt auto, vyzvedl Květu z práce a jeli jsme se chystat. Zatímco Květa chystala papů na cestu, já jsem si u televize dával dvacet. Po cca 3 hodinách polospánku jsme šli nahodit zahrádku, připevnit střešní box a postupně jsme zaplňovali volné prostory vozidla a boxu. Naloženo, navařeno, vykoupali jsme se a pomalu ve 20:40 h startujeme směr jih.

Ještě než jsme opustili Brno, spojujeme se s Žolíkem a dozvídáme se, že vyrazili takřka stejně jako my. Protože jsem slíbil dálnici, frčíme po rychlostní komunikaci směr Mikulov. Po projetí bývalé celnice v Mikulově najíždíme do Rakouska a po rozestavěné dálnici směr Vídeň. Garmin mě spolehlivě navádí, i když GPS používám jen jako trošku dražší hračku na cestě a na zadávání zajímavých míst. Prvně zazmatkoval Garmin v jednom z tunelů ve Vídni, kdy ztratil nejen signál, ale i sebe. Naštěstí Vídeň mám několikrát projetou a mimo to je značení perfektní. Takže Garmin měl v tu chvíli mínus. Najednou zachrčela vysílačka a dostáváme zprávu, že nás Žolíci právě minuli. Domlouváme se na prvním parkovišti za Vídní. Po chvíli a ujetých prvních 156 kilometrech zajíždíme na parkoviště a prvně se vidíme se Žolíkama. 

Opravujeme úchyt na zahrádce a po asi půl hodině vyrážíme dál s tím, že další zastávka je před odbočením na Graz po dalších 140 kilometrech. I tam vše proběhlo bez problémů.

V Spielfieldu bez problémů nacházíme odbočku na Maribor a po slovinské dálnici pokračujeme za 400 korunovou „vignetu“ na kruhový objezd u Mariboru. Vignetu nám prodal Oťas za poloviční cenu, takže jsme půlku Slovinska projeli po dálnici. Silnice vcelku bez problémů, kontroly na hranicích taktéž. Jen pasy z okna a jízda na zelenou.

Se Žolíkama jsme se průběžně vídali na parkovištích a na velkém parkovišti před tunelem Mala Kapela, po ujetých 594 kilometrech, jsme posnídali. Tady jsme potkali nějaké motýly nebo můry.Byli velikosti netopýra, možná i větší. Další bezproblémová jízda až k apartmánu Boženka, Žolíci na nás čekali u zastávky autobusu v Mali Rat a společně jsme již najížděli nahoru. V apartmánu, po 902 kilometrech a 14 hodinách a 22 minutách cesty, na nás čekala kytka a flaška orahovice. Tak jsme nejprve vybalili a pak si připili na dobrou dovolenou - .“Sretan dopust“.

V průběhu dovolené jsme jezdili na různé výlety, jejichž popis je v samostatných kapitolách. Několikrát jsme byli v Omiši jen tak na čučku. Ve Splitu jsme byli navečer a za tmy, takže rozsvícený Split je paráda, jeden den jsme se byli koupat v Duce, kam Žolící jezdili víckrát a také tam okusili i jízdu na vodním skútru. Zajeli jsme na konobu Kremenko a Žolíci s Lukášem a Davidem vyrazili na rafty na Cetinu. Dokonce jsme zažili a viděli i zatmění měsíce z apartmánu. Viděli jsme i delfíny z terasy apartmánu.

Sassynda samozřejmě první týden nevylezla a druhý se schovávala, Olík se věčně musel nosit, protože mu to nějak nechtělo šlapat. Dvakrát jsme grilovali a ve čtvrtek před odjezdem nám domácí udělali večeři. Ryby a k tomu flašku vína. Na rozloučenou nám donesli každé rodince flašku orahovice a klukům po hrnečku .

V pátek 22. srpna po naložení vyrážíme. Žolíci vyrazili asi o 15 minut dříve než my. Bez problémů projíždíme Splitem, najíždíme k dálnici a na benzínce OMV Klis tankuji plnou nádrž benzínu. Najíždíme na dálnici. Někde v okolí Šibeniku vidíme vpravo od dálnice požár, který se táhne jakoby proti nám. Není to tak hrozné, většinou se jedná o hustý kouř a občas prošlehnou plameny. Ze zpráv se doma dozvídáme, že hasiči mají problémy s uhašením. Další požár jsme potkali asi o 50 kilometrů dál vlevo ve směru jízdy. Někdy po poledni zastavujeme na parkovišti a dáváme oběd – čočkový salát. Ta odvaha něco takového udělat do auta!

Stále za krásného počasí pokračujeme po dálnici. V rádiu hlásí, že před tunelem Sveti Rok se vytvořila kolona dlouhá 1 km. Rozmýšlím se, zda neopustit na Maslenici dálnici a nejet po staré. Na světelných tabulích se objevuje hlášení o dvoukilometrové koloně. Pořád to ještě je v mezích normy, přesto se stále rozmýšlím. Bohužel navigace mi nedává možnost volby. Nevím totiž, kolik mám ještě výjezdů před sebou. Když jsem však minul výjezd Maslenice, došlo mi, že už je to jedno, protože další výjezd už neexistuje. Rychlost na dálnici je postupně snižována až na 40 km za hodinu. Táhnu se v souběžně jedoucí koloně asi šedesátkou. Postupně se však rychlost snižuje až na nulu, což se rovná rychlosti šneka. Poslušně spouštím varovné blinkry, ale jak se tak dívám okolo, jsem jediný. No a tak poskakujeme pomalu k tunelu Sveti Rok. Kolona nemá ani jeden, ani dva kilometry, ale více než je jejich součet, tedy asi 3,5 kilometru. V jednu chvíli, u parkoviště před tunelem, mě napadlo, že bych to mohl projet přes parkoviště a ušetřit si čekání asi na 300 metrech. Tento nápad jsem však hned zavrhl a poslušně čekal dál. Najednou vidím v pravém zpětném zrcátku, jak se v pravém odstavném pruhu řítí auto s polskou MPZ a pokračuje vesele dál. Na druhé straně, na výjezdu z parkoviště, však stál policajt, který ho pěkně skásl a zdržel po dobu asi 10 minut. Po cca 45 minutách opouštíme tunel Sveti rok, a tím i kolonu.

Bez dalších větších problémů pokračujeme na cestarinu Zagreb. Opět kolona a zdržení asi půl hodiny. I to jsme překonali a řítíme se bezplatnou dálnicí směr Krapina a Maribor. Míjíme bez problémů chorvatské i slovinské hranice, bez problémů projíždíme Maribor. I když tady už houstne provoz. Cestu na slovinskou dálnici projíždíme cca 50ti kilometrovou rychlostí. Když už jsme najeli na dálnici, tak někde v oblasti slovinsko-rakouských hranic mi na Garminu naskočil jakýsi neznámý čtvereček, který mi oznamoval nějaká čísla. Po rozkliknutí jsme přeložili hlášení, že za 82 kilometrů budeme mít zdržení 18 minut. GPS mi nabídla možnost vyhnout se tomuto problému, tak jsem to přivítal a zadal. Navigace mě vedla po nedokončených úsecích dálnice na Semmering a Mariazell. Vzdálenost do cíle se prodloužila o 17 kilometrů, čas dojezdu se dfc. nezměnil, a to až do dojetí do Vídně. Projeli jsme desetikilometrovým tunelem a najeli zpět na původní trasu. Ouha, kolona jak prase, která nás zdržela další minimálně půl hodiny. Konečně vyjíždíme z Vídně a dostáváme zprávu od Žolíků, že už jsou doma. Divili se našim kolonám, oni nechytli ani jednu. Tak projíždíme rozestavěnou dálnicí směr Morava a ve 22:30 h přistáváme doma v Brně. Ještě večer vybalujeme, likvidujeme dvě pračky, které pak ráno vezeme usušit na chatu.

V průběhu dovolené jsme najeli celkem 2.973 kilometrů, z toho 1 152 km v Dalmácii po výletech a spotřebovali jsme 220 litrů benzínu. V průběhu dovolené jsme nepotkali letos ani jednu havárku.

Měsíček nad Jadranem

Vlny v Mali Ratu

Pláž v Duce

Duce - panorama (v pozadí Omiš)

Zatmění měsíce nad Jadranem - Mali Rat

Olíkova schovávačka na pláži

Pláž v Mali Ratu

Vrchní grilovači

Grilují se kuřecí křidýlka

Předodjezdové večerní občerstvení

Autor:
Jiří Kalla