Červené a Modré jezero (Jiří Kalla)

Na sobotu 18. srpna jsme si naplánovali výlet na jezera u obce Imotski v pohoří Biokovo. Samozřejmě, že nám opět delegát neporadil, kudy nejlépe jet. Skutečně delegát za všechny prachy. Na pobřeží „zoncna rumplovala“, a tak jsme doufali, že v pohoří bude příjemně. Do Omiše klasicky kolona, takže jsme po hodině „jízdy“ odbočovali na Cetinu s tím, že se stavíme na konobě Kremenko u Flinstounů. V té chvíli mi nedošlo, že mají otevřeno až od pěti večer. Cesta okolo Cetiny byla nádherná, krásné zatáčky, serpentiny, vracečky. Paráda. Když jsme dojeli k jakémusi mostu, nevěděl jsem, jestli rovně nebo doprava. Tak jsem zastavil u rafťáků a zeptali jsme se. Obě cesty vedli tam, kam jsme potřebovali, ale ta rovně prý je horší, ta doprava je nová, i když o něco delší. Tak jsme jeli doprava.

Potom jsme se přesouvali zpět do obce a odbočili na Modré jezero, které je po silnici asi 1 km směrem k hradu. Zaparkoval jsem a šli jsme za drobného mrholení na vyhlídku k jezeru. Sotva jsme došli, přestalo mrholit a začalo lít. Tak jsme chvilku stáli pod hustým tisem a pak jsem se rozhodl, že dojdu do auta pro deštník. Stejně jsme byli mokří až na kůži, takže to bylo jedno a Květa že půjde pod deštníkem. Když jsme došli zhruba do poloviny, tak přestalo pršet a my si mohli vychutnávat krásy Modrého jezera. Od jezera jsme vystoupali nahoru a šli objevovat krásy hradu Imotski.

Největší závrt na světě - Crveno jezero u Imotski v Chorvatsku až do roku 1998 nebylo pořádně prozkoumáno. Dinarské vápence dosahují mocnosti až 700 m a pokrývají v Chorvatsku plochu 23.500 km². Dinarský kras můžeme dělit do tří zón - zóna vápencových ostrovů, střední zóna a zóna horského krasu. Obě okrajové zóny jsou víceméně souvislé pruhy, ale střední zóna sestává z několika víceméně izolovaných území. Červené jezero u Imotski je největším krasovým jevem celého dinárského krasu.

Hrad Imotski